Bylo to před volbami v roce 2006. Tehdy jsem byl poprvé jedničkou BŘEHŮ. Bavil jsem se s leaderem jiné volební strany a řekl jsem, jak je fajn, že všechny lidi z naší kandidátky znám a věřím jim. Povzdechl si, že on ne. U BŘEHŮ to ale platí pořád: některé tváře z kandidátky znám od dětství a pak jsme spolu vyrůstali do dospělosti, některé znám od jejich dětství v době, kdy já už byl dospělý. Výhodou učitelského povolání totiž je, že znáte nejšikovnější děti ve městě. Víte o nich a stejně se za pár let divíte, kam to dotáhly. Firmy, které shánějí u specialistů (říká se jim lovci hlav) talentované mladé pracovníky, by hodně ušetřily, kdyby ptaly kantorů nebo skautských vedoucích. Máme ale na kandidátce výjimku: u Pavla Hlaváče to mám naopak. Jeho hlavu si pamatuju z plakátu, když jsem jako kluk chodil kolem bufetu Družba a prohlížel si plakáty zvoucí na čaje skupiny ARTICULUS.

Milan Zeibert, lídr sdružení Břehy